Dveře se zavřely, táta nasedá do auta a veze mámu do místní nemocnice...
- Je 5 ráno a mě je jasný že už neusnu, za to brácha spal jako zabitej a nemá ani to nejmenší tušení o tom co se děje.
Já chodím sem a tam a pořád čekám, že táta zavolá, je skoro 7 a furt nic! Už ten telefon žeru očima.
Sešla jsem dolů, popadla misku pro Keilu, která byla totálně vymetená, trošku jsem ji očistila a nasypala nové krmení...
Brácha vstal a první co udělal, když sešel dolů bylo to, že se postavil před zrcadlo a směšně se naparoval. V tom okamžiku jsem myslela že vybuchnu smíchy...
,,Nějaký raní ptáče ne?": otočil se a začal se na mě tlemit.
.,, No a co ty? ty ani nevíš o co go...":smála jsem se...
,, Jak nevím? A kde jsou rodiče?": zašklebil se jak to umí jen on...
,, Jsou v nemocnici a máma je tet nejspíš na sále": sotva jsem to dořekla a brácha už na mě řve:,, A tos mi to jako nemohla říct dřív nebo mě třeba vzbudit?": Jen jsem zakroutila očima a dala se znova do netrpělivýho lítání po místnosti, ale tentokrát jsem na to nebyla sama.
.,, No a co ty? ty ani nevíš o co go...":smála jsem se...
,, Jak nevím? A kde jsou rodiče?": zašklebil se jak to umí jen on...
,, Jsou v nemocnici a máma je tet nejspíš na sále": sotva jsem to dořekla a brácha už na mě řve:,, A tos mi to jako nemohla říct dřív nebo mě třeba vzbudit?": Jen jsem zakroutila očima a dala se znova do netrpělivýho lítání po místnosti, ale tentokrát jsem na to nebyla sama.
Tatovo auto zastavilo před domem atáta vylezl celý usměvavý...
Hned jsem za ním utíkala: ,,Tak co?!":volala jsem z dálky...
Oblečte se pojedem všichni do nemocnice, at se taky kouknete...
Nasedli jsme do auta a všichni frčeli za mámou...
Nasedli jsme do auta a všichni frčeli za mámou...
V autě jsme si povídali...,,Za mámou ještě nemůžete":říkal táta.
,,Proč ne?": ptala jsem se...
,,Protože ještě spí... byla na císařském řezu... porod by asi nezvládla, doktoři to doporučili": odpověděl a celou cestu už bylo ticho...
Přijeli jsme tam a hned se valili kouknout... výtahem jsme vyjeli až uplně nahoru do posledního patra a pak prošli takovou úzkou uličkou. Na konci té uličky byly dveře a u nich dvě veliká okna, za nimi byla spousta postýlek, ale jen jedno miminko...
,,Proč ne?": ptala jsem se...
,,Protože ještě spí... byla na císařském řezu... porod by asi nezvládla, doktoři to doporučili": odpověděl a celou cestu už bylo ticho...
Přijeli jsme tam a hned se valili kouknout... výtahem jsme vyjeli až uplně nahoru do posledního patra a pak prošli takovou úzkou uličkou. Na konci té uličky byly dveře a u nich dvě veliká okna, za nimi byla spousta postýlek, ale jen jedno miminko...
Tak tohle je váš bratr Arthur...
,,Ségra vzpomínáš si na naši sázku?": vyjekl Patrick na celý oddělení, všichni se lekli a brácha se radoval.
- Ale mě bylo jaksi fuk, že jsem prohrála... koukala jsem se na Arthura, jak se hezky velebí ve své postýlce. Za námi se otevřely dveře a dovnitř vešla doktorka nesoucí ještě jednoho kojence, otočila jsem se a zamyslela se...
Brácha se přestal radovat a zeptal se:,, A tohle dítě je čí?!"
,,No ta je taky naše, máma byla jediná rodička ted po Silvestru": prohlásil táta a vzal si holčičku do náruče...
,,Je to Ashley":dodal...
,,No ta je taky naše, máma byla jediná rodička ted po Silvestru": prohlásil táta a vzal si holčičku do náruče...
,,Je to Ashley":dodal...
,,Máme zase dvojčata":řekl ještě táta a já se zaradovala...mám bráchu a sestru a ještě k tomu bráchovi už usměv na rtech dávno zmizel...JE TO REMÍZA....
Bylo mi suprově, ale už se těším až uvidím mámu.
.....Pokračování příště..........