Táta začal pobíhat po místnosti, prostě se držel za hlavu a pobíhal, to byla taková prča, brácha uplně to stejný, oba se div nesrazili. Táta furt něco mumlal...
Pak se zastavil a začal, že se teda jede do porodnice. Já čekala co bude dál, během toho povyku jsme si ani nevšimli že mámino skučení utichlo. Otočili jsme se...
Máma seděla na křesle, dlouze si oddychla a pak řekla: ,, Už je to v pořádku, byl to asi jen planý poplach.":všichni jsme stáli s otevřenou pusouy až jsem konečně přerušila ticho: ,, Chceš udělat čaj, mami?"
,, Jo děkuju": odpověděla, což bylo jasný.
Odešla jsem tedy do kuchyně ukuchtit čaj s medem, ten snad nezkazím.
,, Jo děkuju": odpověděla, což bylo jasný.
Odešla jsem tedy do kuchyně ukuchtit čaj s medem, ten snad nezkazím.
Táta se posadil k mámě s dlaněmi svírajícími hlavu:,, Tak tyhle situace mě zabijou"
,,Já vím to čekání je hrozný": odpověděla máma.
,,Já vím to čekání je hrozný": odpověděla máma.
Od další kontroly zůstala máma na plné mateřské dovolené, buď si četla knížky, nebo koukala na televizi.
Nesměla se namáhat, takže hádejte, všechno zbylo na druhou nejstarší holku v baráku, což jsem byla já=oD. Praní, žehlení, luxování, mytí nádobí no prostě celá domácnost a máma si to užívala, konečně měla ode všeho klid a já jsem na svou kůži zjistila, co to je za fušku vést domácnost...
Táta si vzal znovu dovolenou, hlídal mámu a mě pomáhal...
Jedinej kdo si užíval byl brácha...
Další dva týdny uplynuly jako voda, mám chvíli čas a tak jsem na počítači...
Zazvonil telefon a já málem vybuchla, byla jsem zrovna v části, která se nedá stopnout, řekla jsem si že telefon chvíli počká, ale to zvonění mě dohánělo k šílenství a ne a ne přestat, tak jsem hru vypla a šla to zvednout...
Když jsem to sluchátko uchopila, už jsem slyšela pláč. Volala Hilary a já se lekla co se stalo...
,, Haloooo?, Hilary? to jsi ty? něco se stalo?": ptala jsem se zmateně...
,, Já ho nenávidím": pověděla mi a mě už bylo jasný o koho jde...
,,Co ti zas ten blbeček udělal???": pokračovala jsem...
Nic mi neodpověděla, jen brečela...
,, Haloooo?, Hilary? to jsi ty? něco se stalo?": ptala jsem se zmateně...
,, Já ho nenávidím": pověděla mi a mě už bylo jasný o koho jde...
,,Co ti zas ten blbeček udělal???": pokračovala jsem...
Nic mi neodpověděla, jen brečela...
,, Víš co? stav se ke mě a probereme to, jo?":říkám.
,, Dobře hned jsem tam": odpověděla a obě zároveň jsme zavěsily sluchátka...
,, Dobře hned jsem tam": odpověděla a obě zároveň jsme zavěsily sluchátka...
,, To mu nedaruju.": říkala jsem si v duchu, ale ted budu muset pomstu odložit, nechci naštvat rodiče a hlavně mámu, ale až bude čas, tak uvidí......
........Pokračování příště........