Naše plány se nám v hlavách rodily až do jara, do té doby jsme totiž nenašly moc odvahy, aby jsme něco začaly. Teď je to už jinak, máme chuť na pomstu, máme sice plán, ale realizace je daleko. Já si však řekla že už to konečně musím nějak rozpoutat. Největší překvapení pro mě ovšem bylo, když se jaksi Patrick přihlásil a začal si semnou chatovat, jako stou jeho vysněnou princeznou co jsme si vymyslely...
Ptal se mě pořád, nedal mi ani chvíli oddech..."Jak se jmenuješ, Kolik ti je, Odkud jsi" a nejlepší bylo, když mi napsal 20 otázek a pak k tomu ješte "odepiš na vše" to jsem myslela, že zněj vyrostu, ale byla jsem do toho tak zabraná. Nemohla jsem mu napsat: "Jdi někam":to bych to bejvala celý pokazila...
Po dlouhých a úporných chvílích, mi konečně odepsal že musí, pořádně jsem si oddechla a začala uvažovat nad holkou, kterou jsem mu tu celou hodinu popisovala, ani nevím jak, ale došla jsem na jednu holku z jezdeckého klubu, ze které se Patrick dělal často legraci.
Je to téměř skvrnka společnosti, nikam nechodí, jen do školy a do kroužků, jako jezdectví, kreslení a podobně, prostě ráj blbečků...
Jmenuje se Laura, má hnědé mastné vlasy, většinou nosí culíky, no a očí jsem si přes ty brýle a hustýho obočí jako nějakej chlap ani nevšimla. Je taková tichá, ale je milá, už jsem sní jednou mluvila, ale jinak se od ní všichni drží dál.
Hned jsem se s ní domluvila na srazu abych se jí zeptala jestli mi pomůže naštvat bráchu.
Jmenuje se Laura, má hnědé mastné vlasy, většinou nosí culíky, no a očí jsem si přes ty brýle a hustýho obočí jako nějakej chlap ani nevšimla. Je taková tichá, ale je milá, už jsem sní jednou mluvila, ale jinak se od ní všichni drží dál.
Hned jsem se s ní domluvila na srazu abych se jí zeptala jestli mi pomůže naštvat bráchu.
Hned jak jsem ji uviděla, okamžitě jsem začala blábolit...
,,Hele můžu se tě na něco zeptat?"
,,Jasně": odpověděla mi...
,,No ty nemáš asi moc ráda mýho bráchu co?": vychrlila jsem ze sebe další větu jako bych se měla udusit, nevím proč, ale bylo mi nějak divně, že se domlouvám právě s Laurou. Kdyby mě někdo viděl, to by byla ostuda.
,,No moc ne, kdyby mi nedělal všechny ty věci, tak by to ještě šlo.": udělala obličej...
,,Já vím a nechceš se mu pomstít? S kámoškama jsme vymyslely jednu odplatu za jeho sukničkářství, ale je důležitý jestli bys do toho šla, jen chci říc že jsi asi jediná naděje"
,,Hele můžu se tě na něco zeptat?"
,,Jasně": odpověděla mi...
,,No ty nemáš asi moc ráda mýho bráchu co?": vychrlila jsem ze sebe další větu jako bych se měla udusit, nevím proč, ale bylo mi nějak divně, že se domlouvám právě s Laurou. Kdyby mě někdo viděl, to by byla ostuda.
,,No moc ne, kdyby mi nedělal všechny ty věci, tak by to ještě šlo.": udělala obličej...
,,Já vím a nechceš se mu pomstít? S kámoškama jsme vymyslely jednu odplatu za jeho sukničkářství, ale je důležitý jestli bys do toho šla, jen chci říc že jsi asi jediná naděje"
Laura se trochu zděsila a čekala co dalšího ze mě vypadne...
Já však mlčela...
Já však mlčela...
Pak se zamyslela a nakonec z ní vylezl souhlas....
Hned jsem sní začala diskutovat o tom co bude potřeba k tomu, aby splnila všechny požadavky.
,,No takže prvně kadeřník, začnem dnes.": vykřikla jsem nadšením, chytla ji za ruku a táhla k mámíně kamarádce, je to kadeřnice a má takový malý salónek nedaleko od nás...
,,No takže prvně kadeřník, začnem dnes.": vykřikla jsem nadšením, chytla ji za ruku a táhla k mámíně kamarádce, je to kadeřnice a má takový malý salónek nedaleko od nás...
Když si sedla a viděla ty nůžky, udělalo se jí černo před očima, to se vsadím, ale snášela to statečně. Dlouho netrvalo a její mastné vlasy stažené do culíku byly předělány na vlasy nadýchané, kratší a s více šmrncem. Já zatím seděla na gauči a celý průběh pozorovala, teda s malýma pauzama, zaujal mě totiž jeden obraz.
Nůžky dostříhaly a Laura už netrpělivě svírala v rukou zrcátko, zdálo se že s výsledkem byla spokojená...
Pak jí ještě hodinu děkovala...
Po kadeřnici ale muselo následovat další trápení.
,,Lauro poď jdem k nám, udělám ti make-up.": pokřikovala jsem na ni od vchodu, no a tak jsme mazaly k nám, museli jsme rychle, aby brácha nezjistil co kujeme za pykle.
,,Lauro poď jdem k nám, udělám ti make-up.": pokřikovala jsem na ni od vchodu, no a tak jsme mazaly k nám, museli jsme rychle, aby brácha nezjistil co kujeme za pykle.
U mě v pokoji jsem se na ni hned vrhla: ,,Tak začnem obočím a pak ten zbytek"
,,Obočím? to mi ho jako budeš škubat?": lekla se.
,,No jasně že jo, budeš pak konečně vypadat jako holka drahoušku...": řekla jsem s úsměvem ve tváři.
,,Obočím? to mi ho jako budeš škubat?": lekla se.
,,No jasně že jo, budeš pak konečně vypadat jako holka drahoušku...": řekla jsem s úsměvem ve tváři.
Udělala obličej a pak řekla: ,,Dobrá."
Potom si začala prohlížet můj pokoj."
,,Páni máš totu hezký": pochválila mi ho
,,Díky, ale zas tak hezkej není": odvětila jsem.
,, Prosímtě, vždyt tohle je sen každé holky na škole!": řekla
,,A co?": zeptala jsem se udiveně...
,, No být ve tvém pokoji, vždyť jsi nejoblíbenější holka na škole." : dodala...
,, Nepřeháněj a pojď se sem posadit": usmála jsem se ukázala na židli u PC...
,,Páni máš totu hezký": pochválila mi ho
,,Díky, ale zas tak hezkej není": odvětila jsem.
,, Prosímtě, vždyt tohle je sen každé holky na škole!": řekla
,,A co?": zeptala jsem se udiveně...
,, No být ve tvém pokoji, vždyť jsi nejoblíbenější holka na škole." : dodala...
,, Nepřeháněj a pojď se sem posadit": usmála jsem se ukázala na židli u PC...
Laura si sedla k Pc a začetla se do těch blábolů co jsem psala bráchovi.
,, Píšeš skoro jako já": podívala se na mě...
,,To jsem ráda, to jsi totiž měla být ty": oddechla jsem si.
,,Tak jdem na to": nachystala jsem si malovátka a hlavně pinzetu.
,, Píšeš skoro jako já": podívala se na mě...
,,To jsem ráda, to jsi totiž měla být ty": oddechla jsem si.
,,Tak jdem na to": nachystala jsem si malovátka a hlavně pinzetu.
Sledovala to už s klidem, byla jsem s ní hotová asi za hodinu, během líčení jsem se jí ptala jsetli nosí kontaktní čočky, aby se zbavila těch brýlí, výsledek byl suprovej.
Zase se prohlížela v zrcátku, byla jako vyměněná, ted už jen udělat něco stěma hroznýma šatama.
,,Pojď pučim ti něco na sebe, chci si tě vyfotit.": kníkala jsem nadšením, ale uplným.
,,Pojď pučim ti něco na sebe, chci si tě vyfotit.": kníkala jsem nadšením, ale uplným.
,,Ty mi pujčíš něco na oblečení a fotit? To mi ještě nikdo neřekl.": Laura byla oněmnělá stejným nadšením jako já.
Oblíkla si moc hezký šaty co jsem na sobě neměla ješte ani jednou, proto jsem je vybrala. Promenádovala se ted už před velkým zdrcadlem, udělala jsem z ošklivého kačátka krásku, aspon to.
Pak jsem jí udělala jednu fotku a hned mazala psát odpověd na bráchův inzerát...
Laura se mězitím převlíkla a já ji potom šla vyprovodit.
Když jsem šla nahoru stopl mě brácha, byl celej šťastnej a mumlal cosi o nové holce, chtělo se mi smát, ale to bych tomu dala. Radějii jsem dělala všechno jako předtím, nahodila jsem otrávenej obličej a prohlásila: ,,Mě je to fuk!"
Můj rozčílený obličej trval...
Ale jak jsem vešla do pokoje hned jsem dostala záchvat smíchu, málem jsem se počůrala...
Bráška asi objevil náš inzerát...
..................Pokračování příště....................