Tak se blíží vánoce...
16. listopadu 2010 v 15:27 | gossipka
|
Jiné...
Tak se blíží vánoce...
A proto vám na ježíška (xD) nadělím spoustu drbů :)
(Jestli tedy budu stíhat... :D)

Ale jinak se budu snažit!
Možná tu bude i nějaká soutěž... ;)
Ale počkejte si na prosinec!
Díky :) =*
Deník Blondýnky 20.díl
23. září 2010 v 11:26 | gossipka
|
comixy s celebritami!
Ani chvíli jsem nečekala, chytla jsem kocoura a strčila ho do takové vysoké bedny, aby nemohl vylízt, chytla jsem mop a začala jsem šudlet podlahu...
Táta trochu povolil od rozčilování, chvíli na mě koukal jak se snažim rychle uklidit to, co ten malej nezbedník natropil.
,,Můžeš mi to vysvětlit?": zeptal se a já jsem upustila od vytírání. ,,Hihi, no a co?": odpovídala jsem váhavou otázkou.
,,No tak třeba co tady dělá ta kočka a proč je celá podlaha pod vodou nebo pod čím to vlastně je?!": mluvil naštěstí celkem klidně a v tom byla moje výhoda.
,,No tak třeba co tady dělá ta kočka a proč je celá podlaha pod vodou nebo pod čím to vlastně je?!": mluvil naštěstí celkem klidně a v tom byla moje výhoda.
,,No tak, ten kocour je .... a ta podlaha....":konec věty mi vždycky ušel. Chvíli jsem přemýšlela.
No s mámou jsme si řekly, že si toho kocourka necháme a ta podlaha... no... jak bych to řekla....jo ... to byla jen taková malá nehoda.": vyplulo ze mně tolik skutečností, že jsem se i divila a nebyla jsem sama. Táta najednou dostal zděšenej pohled, pak se začal smát.
,,To je dobrej fór, kde jste tu kočku zplašily, dneska ale není apríla. To se vám povedlo.": smál se a chtěl věřit tomu, že je to vážně jen legrace...
Pak si ale všiml že se nesměju. ,, Takže to není sranda?" dodal.
,,Ne není": potvrdila jsem pravdivost mého nápadu.
,,No víš co?, promluvíme si o tom zítra, jsem dost unavenej a nemám teď dost síly ti odporovat" navrhl táta.
,,Ne není": potvrdila jsem pravdivost mého nápadu.
,,No víš co?, promluvíme si o tom zítra, jsem dost unavenej a nemám teď dost síly ti odporovat" navrhl táta.
,,Fajn, tak se na to nachystej tati, mám taky dobrý argumenty!": to byly moje poslední slova před odchodem do postele. Kocurka jsem vzala sebou a položila zpět na polštář. Keilla na něj zaostřila a celých 5 minut z něj nespustila pohled. ,,Hlídej Keillo, hlídej": dala jsem jí prosebný rozkaz.
Vedle mámu vzbudila Ashley, když začala brečet jak to mají mimina v noci ve zvyku, máma ji utěšila a zase ji uložila do postýlky.
Další den jsem vstávala extra brzo, mělo to být takový překvápko pro rodiče a taky hlavně na obměkčení táty, aby mi dovolil nechat si toho malýho ztřeštěnýho kocoura. Je sobota a rodiče vstávají později, takže to aspon nebylo tak hrozný, že jo co taky vstávat o prázdninách v 6 že ? pohoda...,,Bylo to děsný!": tohle si o tom myslim. Něco za něco a já toho kocourka na ulici zpátky nevyhodím. Vydrhla jsem celou kuchyni.
Vynesla jsem smetí...
A pak se vrhla k lednici. A nakázala si, že udělám ke snídani palačinky, jo ze mně by kuchařka bejt nemohla, už to vidim. Podpálim celej barák...
Vytáhla jsem mléko, vejce a další, pak jsem tam ještě stála a ani nevim na co koukala. Bylo mi fajn když už ráno v tom horku na mě z lednice šel ten chlad...
Všechno jsem to naházela do mísy a začala to míchat, no teda nevim jestli to bude k jídlu.
Pak tepelně zpracovat a vyleze ztoho...
,,Mno, ale jo vypadá to jako palačinky."
Naservírovala jsem to na stůl a pak zmizela venku s Keillou.
No a překvápko se plnilo dokonale, rodiče koukali a máma začala nahlodávat tátu.
Naservírovala jsem to na stůl a pak zmizela venku s Keillou.
No a překvápko se plnilo dokonale, rodiče koukali a máma začala nahlodávat tátu.
,,Tak co myslíš, malej Miky je okouzlující že?"máma začala.
,,Miky? To jste si ho jako už i pojmenovaly? To nemyslíš vážně, že jí to schválíš!": táta zuřil.
,,Ježiši, ty děláš jak kdyby to bylo smrtelný, mít tady o jedno zvíře víc než teď.": máma se usmívala.
,,Miky? To jste si ho jako už i pojmenovaly? To nemyslíš vážně, že jí to schválíš!": táta zuřil.
,,Ježiši, ty děláš jak kdyby to bylo smrtelný, mít tady o jedno zvíře víc než teď.": máma se usmívala.
,,Neblázni, je to jen kocour.": utěšovala jeho ego.
,,Nemám bláznit? tys včera neviděla tu kuchyni, to bud ráda": bláznil.
,,Nemám bláznit? tys včera neviděla tu kuchyni, to bud ráda": bláznil.
,, Aspon to zkusíme, ano?": zeptala se máma.
,,Tak jo": souhlasil...
,,Tak jo": souhlasil...
Pak šli společně snídat a bylo to v kapse, teda aspon jsem si to myslela.
Když jsem přišla domů, táta si mě zavolal...
S mámou jsme se domluvili, že ti teda dáme šanci si tu kočku nechat.
,,Je to kocour" dodala jsem.
,,To je fuk!": poznamenal táta. A já se usmála ,,a je to doma!"
,,Pod jednou podmínkou": vypadlo z něj. To jsem se zarazila,,A jakou?"
,,Je to kocour" dodala jsem.
,,To je fuk!": poznamenal táta. A já se usmála ,,a je to doma!"
,,Pod jednou podmínkou": vypadlo z něj. To jsem se zarazila,,A jakou?"
.........Pokračování příště.........
Deník Blondýnky 19.díl
23. září 2010 v 11:21 | gossipka
|
comixy s celebritami!
Položila jsem ho podlahu hned vedle Keiliné misky. Koukal na mě, ale už ne tak vyděšeně, ale spíš rošťácky...
Hlavou mi proběhlo to jak mi bude táta nadávat až ho uvidí, mamka to vezme v dobrém, ale táta dostane infarkt. To se vsadím.
,,Jak ti budem říkat, co?": mluvila jsem na něj a on na mě koukal a chvíli jsem měla takový pocit jakože mi dokonce rozumí.
,,Jak ti budem říkat, co?": mluvila jsem na něj a on na mě koukal a chvíli jsem měla takový pocit jakože mi dokonce rozumí.
Nasypala jsem do misky, trochu těch granulí co máme pro Keillu. Hned se po ní samozřejmě vrhnul, vypadal jako kdyby týden nejedl, ale zase tak vychrtlej nebyl.
Jak už to u koťat chodí, granule pro psa mu moc nevoněly, ale bylo to jediný co jsem mu v tu chvíli mohla nabídnout. Pro něj to bylo asi tak, že budto to zkusí sníst a nebo bude hlady. Tak roztomile vypadal, když vybíral ty rozlámaný kousky, který pro něho nebyly tak velký. Snažil se je kousat, ale nakonec to vzdal a prostě je nechal trochu rozpustit ve slinách. Vždycky mu to vypadlo z tlamičky. Seděla jsem u něj a přemýšlela o vhodné výmluvě na rodiče.
,,Co to je?": slyšim za sebou...
,,Co to je?": slyšim za sebou...
,,Ajaj" máma je doma, stojí rovnou zamnou, uvědomila jsem si.
,,Ty už jsi doma?, nevěděla jsem že příjdeš tak brzo": odpověděla jsem vyhýbavě na matčinu otázku a postavila se.
,,Ty už jsi doma?, nevěděla jsem že příjdeš tak brzo": odpověděla jsem vyhýbavě na matčinu otázku a postavila se.
,,Michelle Lairová, já se ptala první!!!!!": máma se nechala odbít.
,,Jo úžasný řekla mi celým jménem, fakt paráda, to abych si zbalila kufry a odletěla na druhou stranu planety, než mě roztrhne jako hada, ale počkat co to plácám, kvůli koťátku??? nesmysl!" přemýtala jsem si ve zlomku vteřiny...
,,Jo úžasný řekla mi celým jménem, fakt paráda, to abych si zbalila kufry a odletěla na druhou stranu planety, než mě roztrhne jako hada, ale počkat co to plácám, kvůli koťátku??? nesmysl!" přemýtala jsem si ve zlomku vteřiny...
,,Tohle roztomilý zamnou myslíš?: mluvím už trochu jistějším hlasem, je to vždycky lepší.
,,No jistě, že se ptám na to malý, hezký, chlupatý!": odpověděla máma a znělo to jako že to taky nevzdá!
,,Našla jsem ho venku!": nakousla jsem.
,,Michelle o tom jsme si něco už řekly, ne?": pokračovala už máma...
,,No jistě, že se ptám na to malý, hezký, chlupatý!": odpověděla máma a znělo to jako že to taky nevzdá!
,,Našla jsem ho venku!": nakousla jsem.
,,Michelle o tom jsme si něco už řekly, ne?": pokračovala už máma...
,,Ale mami, nemůžu ho tam nechat, podívej se na něj, jak je roztomilej" při pohledu na kocoura, jak se cpe a rozhazuje přitom granule kolem misky.
,,No a co chceš po nás?": máma položila další jednoduchou otázku, na kterou je jak jistě víte celkem lehká odpověd! ale těžko se to ze sebe souká!!
,,No chci si ho nechat!"
,,No a co chceš po nás?": máma položila další jednoduchou otázku, na kterou je jak jistě víte celkem lehká odpověd! ale těžko se to ze sebe souká!!
,,No chci si ho nechat!"
,,No já proti novým mazlíčkům nic nemám, ale znáš otce! ten zrovna nemá moc radost ze zvířat v domě a jediný co dokáže vystát je Keilla!": máma byla semnou.
,,No ale snad tu máš taky nějaké slovo, přece si taky dovedeš dupnout": prosila jsem.
,,No ale snad tu máš taky nějaké slovo, přece si taky dovedeš dupnout": prosila jsem.
,,Proooosííííím" koukala jsem na ni tak smutně jako Keilla, když žadoní o kousek jídla u večeře.
,,Tak jo": máma konečně povolila ,,Ale budeš se o něj starat, jasný?",
,,Ano, jistě že jo": byla jsem spokojená...
,,Ano, jistě že jo": byla jsem spokojená...
Za chvíli byla tma, máma vařila večeři a já jsem kocourka seznámila se svým pokojem..
Dolů pod zrcadlo jsem dala polštář, jako provizorní pelíšek pro , pro... ani nevím jak mu budu říkat.
,,Ještě uvidíme" Hned si na něj vlezl, byl zřejmě velice unavený.
,,Ještě uvidíme" Hned si na něj vlezl, byl zřejmě velice unavený.
Chvíli jsem přemýšlela nad jménem, ale pořád mě nic nenapadalo. Máma nás volala na večeři a táta byl ještě pořád v práci. Brácha byl už taky doma a tak jsme večeřeli tři. Aspon nebude u stolu takový ticho jako vždycky.
Seběhli jsme se ke stolu. S mámou jsme hned začali probírat všechno možný...
Nakonec se všechno stejně spojilo na školu!
Nakonec se všechno stejně spojilo na školu!
,,Už sis vybrala školu?": Touhle větou máma většinou začíná rozhovor v posledních dnech často.
,,No zatím vybírám": odpovídám stejně už poněkolikáté.
,,Měla by sis pospíšit, aby jsi to neprošvihla!": máma by chtěla, abych měla přihlášku už poslanou, zřejmě. Jenže mám ještě čas!
,,No zatím vybírám": odpovídám stejně už poněkolikáté.
,,Měla by sis pospíšit, aby jsi to neprošvihla!": máma by chtěla, abych měla přihlášku už poslanou, zřejmě. Jenže mám ještě čas!
,,Juuuu to tu bude příští rok asi pěknej klid a pohoda, když tu nebudeš!": brácha se do našich rozhovorů moc nezapojuje, ale samozřejmě jednu trapnou poznámku mít ke všemu prostě musí. Jinak by to nebyl on.
Víte, aby jste to pochopili. Chystám se na uměleckou, chci být modní návrhářka! Jako máma.
,,Kdy má dojet táta?": znovu jsem dostala strach, že mě vyhodí i s kocourem.
,,Říkal později, ale znáš ho později u něj znamená i celou noc, takže nevím": máma na mě mluvila s plnou pusou, skoro jsem jí ani nerozumněla.
,,Kdy má dojet táta?": znovu jsem dostala strach, že mě vyhodí i s kocourem.
,,Říkal později, ale znáš ho později u něj znamená i celou noc, takže nevím": máma na mě mluvila s plnou pusou, skoro jsem jí ani nerozumněla.
,,Ok ok, já jen že se těšim na to co mi řekne na kocoura.":zase začínám...
,,Zabije tě!": Patrick zase něco plácl...
,,Zabije tě!": Patrick zase něco plácl...
,,Hele sklapni laskavě! Myslím že jsi toho dneska řekl až až...": zase jsem zuřila a Patrick už pak nepromluvil ani slovo!
Po večeři jsem zalezla do postele a ještě chvíli zírala na kocoura...
Pěkně si ufukoval pod fousky. Šmrncal ocáskem a jemně zatínal drápky do polštáře a předl...něco krásnýho.
Za chvíli jsem usla a všichni šli taky spát. Ve dvě ráno mě vzbudil tátův křik. Hned jsem vylítla. Kocour nikde a dole řve táta!! To nevypadá dobře, seběhla jsem dolů...
Táta se držel za hlavu a pak ukázal směrem do kuchyně.
,,Co to zase je! Podívej se na to! To myslíte vážně???": málem se ztoho zcvoknul!
Celá podlaha plavala a co víc v jedné z kaluží se válel kocour, no tak to taťka asi nerozdejchá!!
............Pokračování příště...............
Deník Blondýnky 18.díl
23. září 2010 v 11:15 | gossipka
|
comixy s celebritami!
O víkendu jsme byli na koupáku, to byla paráda, jenže...!!!!
Jsem nastydlá!!!!Díky bohu za postel, ve které jsem se rochnila snad celý tři dny.
,,Panadol a potit se" to byly máminy nejpoužívanější slova na mou osobu. V noci jsem nezamhouřila oko, samozřejmě jsem to doháněla přes den..
Jsem nastydlá!!!!Díky bohu za postel, ve které jsem se rochnila snad celý tři dny.
,,Panadol a potit se" to byly máminy nejpoužívanější slova na mou osobu. V noci jsem nezamhouřila oko, samozřejmě jsem to doháněla přes den..
Páni tak dlouho jsem nebyla nemocná, proč zrovna teď, na konci prázdnin. Ale jo, dnes je mi už lépe, takže se už nemusím válet v posteli. Vstávala jsem tak někdy kolem poledne. To se mám co? však vy taky o prázdninách nevstáváte s kouhoutem ne? :o)
Ještě se zalepenýma očima jsem se posadila na posteli ,,Doufám že jsem za ty 3 dny nezapoměla chodit"trocha srandy nikdy neuškodí. Po nějaké chvíli jsem se postavila a šla se podívat kdo je doma.,,Máma a táta jsou v práci": volal na mě Patrick, už když jsem scházela po schodišti dolů.
Zrovna krmil Arthura, ten spokojeně ocicmával lahev a ani nedutal. Jen bylo slyšet mlaskání. ,,Kolik je hodin?" ptala jsem se bráchy, protože jsem ještě byla taková ospalá a neviděla jsem na hodiny. ,,Je 11:45, čas oběda, teda kdyby tu něco bylo": zaškílbl se.
No ne, že by se mi nechtělo poslouchat jeho stížnosti na vybílenou lednici, ale šlo mi to prostě jedním uchem tam a jedním ven. Hned jsem se vrhla po automatu na čkoládu, sedla jsem si na pohovku a sledovala Patricka a jeho lásku k dětem. Najednou!!
Samozřejmě Arthur má zatím nadání jen v jediné věci, zapoměla jsem Páťu varovat, aby ho nezvedal, ale konečně poblil i někoho jiného než mně, celkem jsem se bavila. Dokonce jsem málem aji vyprskla ten lok čokolády co jsem zrovna měla v puse, vidět ten jeho obličej je fakt něco úžasnýho...
Za chvíli mě to přestalo bavit, šla jsem se nahoru podívat na svou nástěnku co tam mám vplánu, samozřejmně nic. Takže žádná zvláštnost...
Zamžourala jsem na kalendář, týýýjo, to to ale letí. Za chvíli je ples, no to zas bude nářez...
A opět sedím u počítače, píšu si s Laurou o plesu. Zaím nejsou žádný specifický informace, takže si všichni musíme vystačit s tím, že ples bude. No a taky máme aspon to datum. 2.9... paráda...
Ani Laura zatím neví co si vezme na sebe a Markéta není připojená, aby jsem to sní probrala. No nic, zkusím se podívat do skříně, uvidíme co tam najdu.
S žalem v srdci musím oznámit že moje skřín je uplně zastaralá a až zase tátovi řeknu o peníze, tak začne šílet. Vytáhla jsem pár hader a jednu po druhé jsem je na sebe navlíkala...
Bože můj to jsou hadry co jsem nosila před rokem, všichni mě v nich už viděli v žádným případě bych snima na ulici nevylezla. To bych se snad hambou propadla až k zemskýmu jádru.
Při druhých šatech jsem myslela že mi rupne zrcadlo... doslova ,,Růžový přelud", nechápu co to v tom šatníku mám, .no i když na raminku se mi nezdáyi tak zlý, ale na mně. Dyt je to jak hadr, to bych si nevzala ani na Halloween. Honem jsem to ze sebe ztrhala...
Tohle je jak pro babičku, nepřichází v úvahu, trošku jsem se u toho zasmála, při vzpomínce na můj vkus tak přede dvěma rokama...
Ach jo taková nuda, nemám co dělat, začalo mi kručet v břiše, vylezla jsem před dům abych se zeptala Patricka co chce teda k tomu obědu. Zrovna tam venčil Kejlu...
Ach jo taková nuda, nemám co dělat, začalo mi kručet v břiše, vylezla jsem před dům abych se zeptala Patricka co chce teda k tomu obědu. Zrovna tam venčil Kejlu...
Házel jí klacek, já jsem ji teď tak trochu zanedbávala, ale ne umýslně, byla jsem nemocná a nechtěla jsem, aby to chytila odemně...
Vynořila jsem se ze dveří a ptala se ho, co teda k tomu jídlu, pak jsme se očemsi začali bavit a on se zeptal jestli ho neotrávím.
,,Seš blbej!": odpověděla jsem a ještě dodala,,tak já si jdu něco udělat a ty můžeš okusovat chleba!"
,,Seš blbej!": odpověděla jsem a ještě dodala,,tak já si jdu něco udělat a ty můžeš okusovat chleba!"
Oba jsme se nakonec rozchechtali. Já se ale zarazila, zaslechla jsem nějaké kvičení a když jsem otočila hlavu a podívala se za sebe, přes ulici jsem uviděla malinký koťátko. Takový šedý až černý...
Hned jsem zapomněla na celýho bráchu a oběd. Miluju zvířata, to je prostě moje. Začala jsem pořvávat ,,čičičičiči", ale ono se to nehejbalo, pak se to zvedlo a šlo si to lehnout na kraj silnice, to jsem se uplně lekla.
A kočka tam ležela na silnici, to je ale přihlouplý zvíře.
Hned jsem tam pádila, teda jako trochu pomaleji, abych ho nevyplašila. Vypadalo to na kocourka. Hned jsem si myslela, že neuteče, přišla jsem k němu a hned ho chtěla dlachnit a ono se nechalo.
Bylo uplně vidět jak je to viděšený, ouška to mělo zklopený a hlavu tak mírně zkloněnou, hned jsem to musela chova, .kočky jsou prostě moje nejoblíbenější zvířata, nemužu za to...
Páni, má tak kláásný očička, nechám si ho. Vzala jsem ho a hnedka s ním valila domů.
Brácha musí mít vždycky poslední slovo,,Hele ségra!bacha at z toho naše netrefí šlak jo?"
,,Nestarej se!" procedila jsem mezi zuby.
,,Nestarej se!" procedila jsem mezi zuby.
,,Ok ok, už mlčím, ale pak neříkej že jsem tě nevaroval, jo a mimochodem jdu ven, tak jim to pak řekni. No teda jestli budeš ještě naživu" uchechtl se.
To je ale fakt, rodiče mě zabijou, no ještě uvidíme.
To je ale fakt, rodiče mě zabijou, no ještě uvidíme.
........Pokračování příště........
Deník Blondýnky 17.díl
23. září 2010 v 11:10 | gossipka
|
comixy s celebritami!
Markéta přiběhla....otevřela jsem dveře a ona celá ztuhla...já sní.....
,, To by sis musel změnit víc než vlasy abych tě nepoznala Tomáši !!!!! Zakřičela jsem na něho...
,, To by sis musel změnit víc než vlasy abych tě nepoznala Tomáši !!!!! Zakřičela jsem na něho...
- Koukal na mě a dělal jako že mě nechápe..teda mě se to tak aspon zdálo.....Marky si ho měřila nenávistným pohledem..a on se tvářil jako kdyby mu někdo vygumoval mozek......,,To snad není pravda !!!": řvala jsem přes celý pokoj....celkem jsem se divila, že nevylítl táta...,,Ty mě snad nepřestaneš ostravovat!!!": s těmito slovy jsem utíkala do svého pokoje..
- Markéta si prvně ještě povídala s rádoby Erikem....,,Hele ty z toho máš fakt radost co?": ptá se ho....,,Já ale jaksi pořád nechápu o co jde?, coto bylo za scénu?, tu holku vůbec neznám": odpověděl klidným hlasem....Markéta se zarazila..a Erik se uklidnil uplně...
- Potom hned vyrazila za mnou nahoru...a doslova z bráchova objetí vytrhla i Lauru....,,Mezi těmi se to teda za ten večer pěkně rozjelo..to vám teda řeknu"...
- ,,Co se stalo Michelle???": dorážela na mě Markéta hned odedveří...,,Tys ho snad nepoznala?, to nejhorší ze všech mých nočních můr...tohle snad nerozdejchám....": skoro mi vyhrkli slzy do očí..
- ,,To není on": řekla mi a trošku se usmála......,,Není??? co mi to tu vykládáš?..stejný vlasy, oči, postava....obarvit hlavu si umí každý!": mluvila jsem tak rychle že jsem si chvíli připadala jako kdyby mi Marky vůbec nerozuměla......no dlouho jsme si ve vlasech zas nebyli..takže jsme se na sebe brzo usmály.....a já jsem byla zase jak po bouřce ..celá rozcuchaná..a na puse ještě kapky slin..jak jsem prskala...=oDDDD
- V mžiku přišla i Laura..usmívala se jako by vyhrála v loterii...=oD
- ,,Spolu jsme se zasmáli celému večeru..takhle perný narozeniny jsem ještě neměla...,,Kde máš Patricka?": otočili jsme se k Lauře....,Aaaaale..je dole s klukama...jo a vůbec co to bylo za scénu?? povíte mi to?": vyptávala se.....
- To je dlouhá historii": uhýbala jsem odpovědi....tak se toho ujala Marky.....,,Je v tom Michellin bývalý kluk!!!....Laura na mě vyvalila oči....No a já se u ž nemohla ubránit výslechu.....tak jsem se rozpovídala...
- "Jmenoval se Tomáš...příjmení není důležitý.....Byla to něco jako hvězda mé bývalé školy.....kvůli němu jsem přešla na jinou..ale o tom až později": začínala jsem jim líčit svou minulost.....Byla jsem do něj hrozně zamilovaná..a hrozně mě dostalo když si mě konečně po školní akci všiml..
- Byla jsem jako v ráji....celý večer se kolem mě točil...byla jsem tak štastná...všichni po nás koukali....
- Dělal ze sebe takovou citlivku...no přesně můj typ..blonďáček....a s krásným pohledem.....
- No za nějakou dobu to pokročilo trochu víc...scházeli jsme se i u něj doma...no a hádejte o čem pořád mluvil???": Chvěl se mi chvílemi hlas.......
- ,,No očem asi": zapojila se Marky...,,Jo myslíš dobře": potvrdila jsem.....:,,O sexu!"
- No a já jsem mu už chtěla zavřít pusu..asi mi ruplo v hlavě...a souhlasila jsem...Strašně jsem se bála ale věděla jsem že mu můžu věřit....
- Trvalo jen chvíli a svalil mě na posteli.....uplně se v tom vyžíval...
- Myslela jsem že bude vše ok..a že to náš vztah oživí..to jsem se ale mýlila....dalších pár dnů ve škole jsem si připadala jako s obrázkem na zádech " Šlapka"....Tomáš všem po škole rozhlásil že jdu z každým...!!!! Všichni se na mě dívali...a někteří kluci pokřikovali:,,Co takhle zkusit to semnou?"...měla jsem vážný psychický problémy...
- Vždycky dolezl..a asi myslel že to zopakujem..asi nepochopil jak mi ublížil......
- Ne, pro něho nebyla žádná odpověd....
- Nejhorší to bylo na školním výletu.......každý večer jsem na to myslela s vědomím že spí ve vedlejším pokoji...
- Jednou mě dokonce vyděsil v noci....byl v mém pokoji..a díval se na mě.....
- Jednou přišel a rovnou se nacpal ke mně na postel a myslel si asi že budu svolná..to se ale přepočítal!!!!! Odmítala jsem ho po celou dobu.....a nikdy mu to taky nezapomenu....
- ,,Proto jsem vyjela po tom klukovi!!!! Hrozně mi ho připoměl":Dořekla jsem a zavřela pusu..za celou dobu jsem se na holky ani nepodívala...mluvila jsem do země..když jsem zvedla hlavu...čekala jsem že budou ležet na zemi a chrnět....velice mě ale překvapilo že na mě hleděli jak na nějaký film....
- ,, Je dobře že jsi odešla ze školy!": usmála se na mně Laura...,,Už ho neuvidíš!": přidala se Marky...
- Celou noc jsme si povídali o všem možném..hlavně že o Tomášovi už nepadlo ani slovo!!!....snad jednou potkám někoho kdo mě bude mít fakt rád a nebude mně jen využívat...=o(((((((
........Pokračování příště........
Deník Blondýnky 16.díl
23. září 2010 v 11:04 | gossipka
|
comixy s celebritami!
Páni probudit se do nového dne svědomím, že mám narozky je úplně super. Je 27.7 a mě je 17.
Dneska nás s bráchou čeká výzdoba domu na večerní oslavu. Máma se balí sebe i bratra se sestrou, aby neměli šok z toho randálu, je to noc kdy u nás všichni spí ...
Dneska nás s bráchou čeká výzdoba domu na večerní oslavu. Máma se balí sebe i bratra se sestrou, aby neměli šok z toho randálu, je to noc kdy u nás všichni spí ...
,,Proč to musim být tenhle rok znova já?" ptal se táta mámy.
,,Jsi hlava rodiny, tak to musíš zvládnout!" smála se máma, v klidu sedla do auta a jela ke kamarádce kde stráví dnešní večer.
,,Jsi hlava rodiny, tak to musíš zvládnout!" smála se máma, v klidu sedla do auta a jela ke kamarádce kde stráví dnešní večer.
A my se vrhli na výzdobu. Balonky, střapce, no prostě dovést to k dokonalosti, profiltrovali jsme vodu ve výřivce za domem, vytáhli z baru pití.
,,Nebojte!nealko"přece nechceme aby tátu zavřeli.
,,Nebojte!nealko"přece nechceme aby tátu zavřeli.
Zatímco já jsem se vrhla na jídlo, táta zajel potom pro dorty a brácha se snažil zabalit dárek pro mě, rok od roku je to stejný. Neumí to, vždycky to je buť celý zalepený od izolepy nebo potrhaný, jako kdyby to žvejkala kráva, no hlavně, že to drží pohromadě.
Skoro všechno je nachystaný a to v rekordním čase, no poduďte sami.
No, ale jako každej rok jsme jídlo začali pojídat ještě před oslavou.Za chvíli by měli dojít, každou chvílí jsem netrpělivě koukala na hodiny a užírala se s pocitem jak bude Patrick reagovat na Lauru, snad nám to nezkazí večer a hlavně Hilary, ta o tom nic neví, snad to vezme normálně...
Táta nám pak oboum předem popřál, mluvil o tom jaký jsme už velký a že brzy budem žít svůj vlastní život no ne, že by nás to nezajímalo, teda mě, ale byla jsem celá nervní.Patrick stál vedle mě a na všechno kývnul, mě se však všechny slova měnily v ticho. Uvažovala jsem nad tím co příjde, asi jsem se opravdu zbláznila.
Pak si šel udělat kávu na povzbuzenou, aby tohle odpoledne přežil.
Konečně je večer, dorazila Markéta a když po chvíli přišla Hillary a zastoupila cestu Patrickovi, začala jsem chápat, že bude lepší držet je co nejdál od sebe nebo celý večer skončí naprostým fiaskem. Stáli tam jako dva střelci na divokém západě, co čekají jen na odbití hodin než po sobě začnou střílet, teď už chyběly jen takové ty závěje a spousta čumilů. Úplně jsem cítila to horko co z této napjaté atmosféry sálalo.
,,Tak se napijem , ne?!" zachránila celou situaci Markéta...
Chvíli jsme tak stáli a popíjeli ten tátův výtvor a povídali si o všem možným, nervozita stoupala každou minutou která nastala, ale Laura nikde, že by to vzdala? Třeba jo. Možná, že jsem tak nevypadala, ale bylo to prostě ve mně.
I s tátou a to jsem myslela že rodiče na párty jsou otrava, ale bylo to v poho. Vypadá to, že táta nezapoměl jak se bavit.
Po nějaké době kdy se všechno uklidnilo jsem zatáhla holky před dům.
,,Má přijít i Laura!": řekla jsem jim.
,,Ty ses zbláznila!":štěkala po mě Hilary.
,,Co? myslela jsem, že je ti to už jedno!":sevřela jsem pěst.
,,Já nedovolím aby jsi jim tu domlouvala rande! měla nám sloužit jen na to, aby jsme ho naštvaly a to se nám povedlo! Tak už ji nepotřebujem!!!" mluvila tak arogantně a nafoukaně, to už přišlo příliš i Markétě, myslela jsem, že jí za chvíli vrazí, ale udržela se.
,,Má přijít i Laura!": řekla jsem jim.
,,Ty ses zbláznila!":štěkala po mě Hilary.
,,Co? myslela jsem, že je ti to už jedno!":sevřela jsem pěst.
,,Já nedovolím aby jsi jim tu domlouvala rande! měla nám sloužit jen na to, aby jsme ho naštvaly a to se nám povedlo! Tak už ji nepotřebujem!!!" mluvila tak arogantně a nafoukaně, to už přišlo příliš i Markétě, myslela jsem, že jí za chvíli vrazí, ale udržela se.
,,To jsem měla vědět." ozvalo se zamnou, otočila jsem se a stála tam Laura.
,,Kruci" zase to divné bolení hlavy.Otočila se a chtěla odejít. Markéta po mě vrhla úzkostný pohled a já zakřičela ,,Stůj!" a dodala ,,To bylo, než jsem všechno konečně pochopila!" .Laura se zastavila, chvíli jen tak čekala, ani se neotočila.
,,Byla jsem jen vaše hračka" řekla smutným hlasem se svěšenou hlavou.
,,Ano, ale už ne!": teď tu jde o něco jiného.
,,Kruci" zase to divné bolení hlavy.Otočila se a chtěla odejít. Markéta po mě vrhla úzkostný pohled a já zakřičela ,,Stůj!" a dodala ,,To bylo, než jsem všechno konečně pochopila!" .Laura se zastavila, chvíli jen tak čekala, ani se neotočila.
,,Byla jsem jen vaše hračka" řekla smutným hlasem se svěšenou hlavou.
,,Ano, ale už ne!": teď tu jde o něco jiného.
Hillary vypadala jako kdyby mě chtěla zabít, ještě teď vídím její výraz v očích, jako by se to stalo před chvílí. Markéta od toho dala ruce pryč a jen sledovala co jí na to řeknu. Věděl,a že je to tak lepší než se míchat do prakticky mých záležitostí.
,,Dneska jsi nějaká naštvaná ne? Jindy taková nebýváš. Proč mi ten dnešek kazíš??!" dala jsem Hilary další otázku.
,,Dneska jsi nějaká naštvaná ne? Jindy taková nebýváš. Proč mi ten dnešek kazíš??!" dala jsem Hilary další otázku.
,,Protože jsem nevěděla že tu bude i ona" a ukázala prstem na Lauru, která vypadala jako kdyby měla právě umřít.
,,Myslela jsem že jsi přítelkyně! A ne, že chceš jen lidi štvát proti sobě!" : nadávala jsem, jak ještě nikdy.
,,Jsi jen slepice a nic pro mě neznamenáš!" křičela na mě.
,,Aspoň že to vím! V tom případě pochopíš, že kamarádky být už nemůžeme!" začala jsem se celá klepat, ale zima mi nebyla, byla jsem tak rozčílená(Na svoje narozeniny)
,,Fajn, ode mně už nic nečekej!" zasoptila a rychle zmizela ve tmě.
Markéta ke mě přišla,, Měla nás jen na to, aby byla v pozornosti, že patří k nám!"
,,Měla jsem si toho všimnout" odpověděla jsem.
,,Měla jsem si toho všimnout" odpověděla jsem.
,,Mimochodem moc ti to sluší" otočila jsem se k Lauře.
,,Děkuju" odvětila a konečně se usmála. Poprvé za těch 15 minut.
Vešly jsme dovnitř..Laura si odskočila na záchod, u stolu stál brácha a jeho přihlouplej kamarád Adrian, už ho znáte. Opět se na mě usmíval jako sluníčko na hnoji ,,No hrůza"
,,Má přijít ještě někdo?" doufala jsem, že mi někdo odpoví na moji dotěrnou otázečku.
,,Nevim možná ještě Erik": dovtípil se bratr.
,,Kdo?": zeptala jsem se ještě jednou, protože mi to jméno na nikoho koho jsem poznala nesedělo.
,,Nevim možná ještě Erik": dovtípil se bratr.
,,Kdo?": zeptala jsem se ještě jednou, protože mi to jméno na nikoho koho jsem poznala nesedělo.
,,Toho neznáš": dodával Adrian.
,,Díky za připomínku": bože takovej chudák.
,,Je novej?": připojila se Markéta, protože nechtěla jediná mlčet.
,,Ne, nechodí k nám na školu, znám ho z klubu, hraje na kytaru a zpívá.": chlubil se Adrian svýmy styky a já ho měla za 10 minut dost.
,,Fajn my jdem do obýváku": můj výraz mluvil za vše.
,,Když tak dojděte": mrkla na ně Marky. Adrian běžel hned a Patrick zůstal a ještě dochystal jídlo.
,,To tě tu nechali samotnýho?": ozvalo se za bráchou. Laura má talent na nečekané akce, snažila se nějak navázat rozhovor.
,,Brácha ani nedořekl ,,jako vždyc..." a stál s otevřenou pusou, zatímco se Laura smála.
,,Brácha ani nedořekl ,,jako vždyc..." a stál s otevřenou pusou, zatímco se Laura smála.
,,Promin jestli jsem tě nějak zaskočila." opět musela začít ona, protože brácha stál jako zmraženej.
,,Ty mě jako fakt nepoznáváš?" zeptala se.
,,Jasně že jo, teda teď už jo, dřív jsem nevěděl kam tě mám zařadit, ale teď ano" brácha se začal kroutit a my jsme se začly smát, všechno jsme totiž odposlouchávaly...
,,To je vážně něco, že zrovna Laura měla v osudu napsaný že ho změní, jiné by se to nepovedlo, gratulovaly jsme si navzájem, protože to vypadalo velice nadějně. Ta nervozita odešla z části při odchodu Hilary, ale teď je pryč uplně, to by se mělo oslavit.
Kdosi zvonil u dveří a já se teda obětovala, že pudu otevřít.No něco takovýho jsem ale opravdu za dveřmi nečekala.
Tak, jak jsem rychle otevřela, tak jsem i rychle zabouchla bez toho, abych hosta pustila domů a volala na Markétu ,,Marky, pojď hnedka sem, tohle musíš fakt vidět.
................Pokračování příště.....................
Deník Blondýnky 15.díl
23. září 2010 v 10:54 | gossipka
|
comixy s celebritami!
V poslední době chodí Patrick jako tělo bez duše, asi už šílí z toho plesu, nemá žádnou holku a to ho dost štve.
Vždycky byl tak sebejistej, jako kdyby stratil smysl života. Semnou skoro nemluví, už mě neotravuje tak jako dřív. Teď je prostě jiný a možná mě to bude mrzet, když to řeknu, ale celkem mi to chybí. Už jsem si na to tak zvykla. Teď je to prostě jiný a já začínám litovat toho, že jsme na něj ušily tuhle, teď už tak trapnou boudu.
Vždycky byl tak sebejistej, jako kdyby stratil smysl života. Semnou skoro nemluví, už mě neotravuje tak jako dřív. Teď je prostě jiný a možná mě to bude mrzet, když to řeknu, ale celkem mi to chybí. Už jsem si na to tak zvykla. Teď je to prostě jiný a já začínám litovat toho, že jsme na něj ušily tuhle, teď už tak trapnou boudu.
Šla jsem kolem jeho pokoje, opět tam byl klid a ticho. Brácha seděl u počítače, hlavu měl znuděně opřenou o ruku a jen klikal myší.
,, Co ti je Patricku?": zeptala jsem se. Nic, mlčel.
,,Ty semnou nemluvíš ?" :zvýšila jsem hlas.
,,Nech mě bejt!" :odpověděl naštvaně, zvedl se ze židle a šel ke dveřím.
,,To kvůli té nepovedené schůzce?":jen jsem to dořekla, tak se zastavil a otočil. ,,Co je ti do toho! Nikdy jsem tě nezajímal a nevím proč by se to teď mělo měnit !" odpovídal tak rozezleně !
,,Tak mi o tom něco řekni, ráda bych to slyšela." : dodala jsem k jeho slovům.
,,Nechce se mi!": křikl na mě a zmizel ze dveří. Od té doby jsme jako mumie chodili oba. On zřejmě kvůli Lauře a já kvůli tomu že za všechno můžu já.
Zvednout náladu mi mohlo už asi jen to že se blíží naše narozeniny. A ne jen tak ledajaký, sedmnáctý. Katastrofa pro dům. Ležela jsem na posteli a do pokoje vtrhl Patrick.
,,Víš co je mě divný? ": vyhrkl na mě...
,, Co?": zděsila jsem se, jelikož mě vyrušil z mého snění.
,,Proč jsou holky takový? pokračoval ,,Hmmmmm a jaký? Pověz": už jsem opět dostala takový svůj ironický úsměv.
,, Co?": zděsila jsem se, jelikož mě vyrušil z mého snění.
,,Proč jsou holky takový? pokračoval ,,Hmmmmm a jaký? Pověz": už jsem opět dostala takový svůj ironický úsměv.
,,No nějak je přestávám chápat, měl jsem tolik vztahů..." začal...
,,Škoda že žádnej nevydržel dýl jak měsíc.": otočila jsem oči v sloup.
,,Škoda že žádnej nevydržel dýl jak měsíc.": otočila jsem oči v sloup.
,,No právě, uměj mluvit jen o nákupech, hadrách, šminkách a dietách!" řekl a ještě dodal ,, I Hilary byla taková, dokud jsem jí ke všemu kývnul, tak to bylo ok, pak už to bylo jen peklo!"
,To jsem nevěděla...": začala jsem ho asi opravdu litovat.
Patrick si ke mě lehl.,,No jo, to jsme my holky, kdo nás pochopí, jsme všechny stejný co?": smála jsem se svým vlastním slovům, což nechápu.
,,Ne nejste!" zarazil mě a pokračoval ,,Na chatu jsem poznal holku co nemá v hlavě jen piliny!". Nemohla jsem uvěřit tomu, co vypustil z úst.
,,Aha a to je jako Laura?" celkem mě to zajímalo.
,, Ty ji znáš?" vyvalil na mě oči.
,,Aha a to je jako Laura?" celkem mě to zajímalo.
,, Ty ji znáš?" vyvalil na mě oči.
No jistě a ty taky ty trdlo! Je to.." jaksi mi to nešlo doříct.
,,Znám? to si ze mě děláš legraci ne?" divil se. ,
,,Znám? to si ze mě děláš legraci ne?" divil se. ,
,,Ne je to šprtka, co si zní děláš roky srandu a teď jsi zaláskovanej!: zmítalo se mi v hlavě, ale nedokázala jsem to říct!.
Zvedla jsem se a šla se kouknout na mrňata, byla jsem naštvaná, že jsem mu to neřekla.
Zvedla jsem se a šla se kouknout na mrňata, byla jsem naštvaná, že jsem mu to neřekla.
Arthura měl zrovna táta, tak jsem jenom pohladila Ashly.
,,Máš takový štěst,í že seš ještě malá, nemáš žádný problémy, ale neboj děvče to příjde!": mluvila jsem na ni.
,,Vážně? Jaký například?": vyděsila mě mamka, která se zamnou plížila jako stín.
,,Nic nic, jen si tak melu pro sebe.": dořekla jsem a urychleně zmizela zpátky ve svém pokoji.
,,Nic nic, jen si tak melu pro sebe.": dořekla jsem a urychleně zmizela zpátky ve svém pokoji.
Když jsem tam došla Patrick už tam nebyl. Zvedla jsem sluchátko, myslím že jsem skoro ani nevěděla co dělám, ale chtěla jsem to zkusit. Volala jsem Lauře. Vzala to její mamka.
,, Halo?": ozvalo se ze sluchátka.
,,Dobrý den, tady je Michelle Lairrová, jsem kamarádka Laury, je doma?"pokračovala jsem v rozhovoru.
,,Ne má kroužek, mám jí něco vyřídit?" zeptala se.
,,Ano ať mi pak hnedka zavolá, mám pro ní návrh.": dodala jsem a po rozloučení zavěsila.
,, Halo?": ozvalo se ze sluchátka.
,,Dobrý den, tady je Michelle Lairrová, jsem kamarádka Laury, je doma?"pokračovala jsem v rozhovoru.
,,Ne má kroužek, mám jí něco vyřídit?" zeptala se.
,,Ano ať mi pak hnedka zavolá, mám pro ní návrh.": dodala jsem a po rozloučení zavěsila.
.............Pokračování příště...........
Deník Blondýnky 14.díl
23. září 2010 v 10:48 | gossipka
|
comixy s celebritami!
Je pár dní po vysvědčení a zrovna přišel náš průlomový den! Dnes uděláme krok číslo 1 k naštvání Patricka. Vstávám na prázdniny celkem brzy a to už je co říct!
Na chodbě jsem ho potkala, uplně jsem se lekla. Dneska ani nenadával, byl jako vyměněný, no teda až do doby než zase začal básnit o schůzce, kterou má už za pár hodin... chvíli jsem dělala jakože mě to zajímá, pak jsem jako už tradičně otočila oči v sloup a řekla že už mi to stačí.... Zmlknul a opět zalezl celou koupelnu.
A měla jsem pravdu je jak Ivan z Mrazíka... Chystání mu trvá snad dýl než mě... než se navoní a než vybere co na sebe... to je další hrůza. Někdy mi příjde jako holka.=oD
Po dlouhých hodinách byl připravenej na rande, který se popravdě vůbec neděje. Byl z toho jak na trní. Chudák kdyby věděl, že je to jen hra... no co chudák... nemůžu uvěřit, že jsem to napsala i řekla, přece si to zaslouží.
Když už konečně vypadl, mohla jsem se v klidu obléct i já.
Mě to sice tak dlouho netrvalo ale i tak. Věděla jsem co zhruba si chci dneska do města vzít, ale chvilkama jsem jak tatka říká :,, Běhala s holou zadnicí. =o D nesmějte se to není vtipné... mám skluz!
Tak tak jsem tam doběhla a každá jsme zaujaly příslušné místo, aby nás neviděl. Já a Markéta venku mezi domy a Hilary a Laura v budově kina ve kterém měli mít schůzku.
Chvíli trvalo než se objevil, ale naše chvíle přišla. Nemusely jsme tam být, ale chtěly jsme si vychutnat ten jeho obličej.
Chvíli trvalo než se objevil, ale naše chvíle přišla. Nemusely jsme tam být, ale chtěly jsme si vychutnat ten jeho obličej.
To co nás zajímalo bylo??? jak dlouho tam brácha zůstane stát... no tak prozatím přišel.
Minutka uběhla a náš Ivan se opět prohlíží ve svém přitroublém zrcátku...
Pak se asi 5 minut nic nedělo, no teda kromě toho, že koukal na hodinky a sedl si na zem. Markéta už vypadala jako že by chtěla usnout. To mě pobavilo.
Náhle se ale zvednul... dlouze se zadíval na plakát pan a paní Smithovi a začal se divně kroutit, jako kdyby chtěl dělat nějaký bojový pohyby.
Tak to nám zvedlo salvu smíchu. Hilary vytřeštila oči při pohledu na Lauru která poprskala pitím nějakou holku co stála vedle ní, aby se s tím neudusila když se začala smát. Markéta se málem válela po zemi no a já se jen tak obyčejně chlámala, protože už ty jeho blbinky dobře znám.
Po zjištění že tam stojí už 30 min se mu moc dobře nečekalo.
No a v 45 minutě to celej naštvanej vzdal a odešel pryč, my se musely rychle uklidit, aby nás na cestě nepotkal, měl by blbé řeči.
Sešly jsme se až v parku, kde jsme se pomalu domlouvaly na dalším kroku.
,,Hele, já nevím holky možná by jsme toho měly nechat" začala jsem.
,,Hele, já nevím holky možná by jsme toho měly nechat" začala jsem.
,,Cože? , snad ti ho nepřišlo líto?" odvětila Markéta a zas se urazila,, Vymyslelas to a ted chceš couvnout, to je teda super!" zuřila. Stoupla si jak solnej sloup přímo přede mě, abych jí samozřejmě hned řekla, že jsem to tak nemyslela. Já to tentokrát neudělala, přece se nemůže pořád urážet za takové blbosti a já už jí ustupovat nebudu, nechápu co se to sní děje.
,, Holky, přece se tu nebudete hádat, jednou se řeklo že se něco udělá tak se to udělá, jak bych pak k tomu přišla? taková drastická změna vzhledu a tak. No ne, že by se mi to nelíbilo ale měly by jsme držet spolu." zasoptila Laura a mě došlo že má pravdu.
,, Máš pravdu tuhle chvíli by jsme měly spíš slavit, než tu truchlit, něbuť už uražená, vždyt víš že já to tak nemyslela": omluvila jsem se. Sice nevím za co, ale to je jedno, hlavně že bude zas klid.
,,Mám nápad" doplnuju Lauru.
,,Když už to kino nevyšlo Patrickovi, tak co kdyby jsme si zašly mi?"
,,Když už to kino nevyšlo Patrickovi, tak co kdyby jsme si zašly mi?"
Holky souhlasily tak jsme se zvedly a hrdě kráčely směrem ke kinu, hned jsem si uvědomila že se Laura stala členkou naší party, je to sice šprtka, ale je děsně fajn. Ted už nebudeme jen 3 mušketýrky, ale 4 a to už je číslo. Jsem zvědavá kolik příjemných chvilek spolu všechny zažijeme.
Zkoukly jsme pan a paní Smithovi u kterých nechyběla sranda...
Před kinem si daly sbohem...
A rozešly se každá ke svému domu...
Jsem zvědavá co mi chudák brácha řekne na svoje pokažené rande...
Pokračování příště
Deník Blondýnky 13.díl
23. září 2010 v 10:43 | gossipka
|
comixy s celebritami!
,,Páni a co teď" :zní mi hlavou jako jedna velká ozvěna, hlavně zachovat klid a... to chce klid... správně!
Rychlostí střely jsem se odklikla z e-mailu a dělala jako že nic...
Rychlostí střely jsem se odklikla z e-mailu a dělala jako že nic...
Pak jsem se otočila na židli a ani jsem nevstala a začala jsem řvát jako vždycky, doufala jsem, že tím zametu stopy po pachateli, no spíš mě :,, Co tady, chceš? Ty nemáš ruku, která by se obtěžovala malinko zvednout a jen jemnoučce zaklepat na moje dveře? Nebo ti chybí vychování... oooo já zapomněla ty seš král já první a všichni ti musej ležet u nohou! Nadávala jsem bez nádechu, pak mi ale došly slova, tak jsem tam jen stála a vypadala moc nazuřeně, jo to byla ale jen slupka, pod ní se mi zatajoval dech nad tím, co brácha viděl nebo neviděl...
Patrick počkal až se vyzuřím a pak otevřel pusu. Je to tady ted ze mě stáhne kůži a z mých kamarádek taky. Varovné signály mi blikaly v hlavě.
,,Hele nejde mi net, tak jsem myslel jestli bych u tebe nemohl jít na mail!": vychrlil Patrick ze své skvostné pusinky a já jsem málem odpadla.
To snad ne, mě tikají sekundy do smrti a zbytečně. Pořádně se mi ulevilo, to ti teda povím.
,,Hele nejde mi net, tak jsem myslel jestli bych u tebe nemohl jít na mail!": vychrlil Patrick ze své skvostné pusinky a já jsem málem odpadla.
To snad ne, mě tikají sekundy do smrti a zbytečně. Pořádně se mi ulevilo, to ti teda povím.
,,A to je jako celý? To je všechno co jsi po mě chtěl, když si se mi plížil za zády?": zaskuhrala jsem.
,, No vlastně..." vypadlo zněj a já znova zpozorněla.
,,JO": dodal a já už opravdu měla dost, nic neví a to je teda OK alepon že tak.
,,Tak co můžu teda?": ptal se mě znova, nasadila jsem opět svoje sesterský útočný postavení a řekla jasnou odpověď :,, NE"
Patrick nevypadal nijak překvapeně, spíš jako že to čekal, chytl mě za hlavu a začal mi ji opět lámat tak, jak to dělala po celé roky.
,, No vlastně..." vypadlo zněj a já znova zpozorněla.
,,JO": dodal a já už opravdu měla dost, nic neví a to je teda OK alepon že tak.
,,Tak co můžu teda?": ptal se mě znova, nasadila jsem opět svoje sesterský útočný postavení a řekla jasnou odpověď :,, NE"
Patrick nevypadal nijak překvapeně, spíš jako že to čekal, chytl mě za hlavu a začal mi ji opět lámat tak, jak to dělala po celé roky.
,,Jako vždy zdvořilá co sestřičko?": hehňal se.
,,Nech toho, moje hlava!": křičela jsem.
,,Však neboj laku a tužidla máš dost, vlasy si klidně uděláš znova...": přehlušoval moje výkřiky. Přestal, až se ozval táta, naštěstí... byla jsem zachráněna.
,,Nech toho, moje hlava!": křičela jsem.
,,Však neboj laku a tužidla máš dost, vlasy si klidně uděláš znova...": přehlušoval moje výkřiky. Přestal, až se ozval táta, naštěstí... byla jsem zachráněna.
Opět jsem po něm hodila nenávistný pohled a on mi konečně ukázal záda.
Jen tak pro zajímavost deníčku, zbývá pár krátkých dnů do prázdnin a taky do vysvědčení, budu mít vyznamenání, ale Patrick moc škole nedal, asi bude mít jednu 4, ale doufá, že ne. No pokud ji bude mít, tak jeho život zkončí. Rodiče z něj sedřou úsměv a já se budu evidentně dobře bavit, 2 měsíce klidu a hlavně odplaty. Stejně jako i já se Patrick stará o to co si vezme na sebe... někdy mi připomíná Ivana z mrazíka. Je povahově uplně stejnej až na to, že asi nemá šanci změnit se k lepšímu...
DEN VYSVĚDČENÍ
Právě se chystám k snídani. Je 30.6.a já si jdu do školy pouze ale jen pouze pro vysvědčení. Stojím před zrcadlem...,,NEEEEE zlej sen, další pupínek, já se toho asi nezbavím": no prostě brečím jak malý děcko nad jedním blbým pupínkem...
No kromě toho si zkouším i proslov, kterej přednáším před celou třídou "jsem Předseda naší třídy" a učitelka mě donutila, hrůza doufám že všechno nezapomenu...
Když jsem vylezla z pokoje viděla jsem bráchu, ještě v pyžamu, no hrůůůza. Aniž by se na mě podíval ukázal OK a zmizel v koupelně, podivín jeden...
Máma dělala snídani a volala na nás že za chvíli se bude jíst, tak jsem sešla dolů, chvíli seděla a pak vystartovala po Patrickovi, kterej taky scházel dolů...
Byla jsem na něm nalepená jako vosa na bombonu a pořád do něj hučela, že bude mít 4 a smála jsem se, byla jsem jako malinký dětátko, který se posmíva za blbost, ale bavilo mě to...
Byla jsem neodbytná a už mu to začínalo vadit...
Máma na něj zařvala, at jde tam, cosi vyhodit, tak šel, musel poslechnout, protože je v jeho osudu 2 měsíční lebedění...
Pak jsme si konečně všichni sedli k palačinkám, který máma v tenhle dá se říct slavnostní den udělala...
A na mě zbývalo už jen abych si trochu pohrála s Kejlou. Chudinka, neměla jsem na ni v poslední době vůbec čas a hodlám jí to vynahradit.
A pak už alou pro výzo, je to rutina, mám vyznamenání furt.
Když jsem se pak později vrátila..našla jsem akorát mamku spinkat na gauči, řvoucí mimina v postýlkách, brácha nikde a táta v práci. Položila jsem vysvědčení vzorně na stůl a šla obstarat dvojčata.
Ashley je zlatíčko, s tou nejsou problémy.
Za to Arthur ode mě nechce skoro ani najíst.
A po každé, ale po každé mě poblinká...
Vždycky ho od sebe odlepím a dál už sním rači nic nedělám. Zajímavé, že tyhle naschvály dělá jen mě...
Jako vždy ho vracím do postýlky a to už se na mě usmívá jako andílek.
A já vždycky skončím v koupelně, kde se umejvám nebo peru poblitý prádlo. Proč mi to dělá...? fakt nechápu.
No konečně, mám čas a začnu opět zosnovat svůj plán, zavolám Hilary a všem ze spolku my proti Patrickovi a hurááá na něj. Na zlosyna!
Jen doufám že nám to výjde... je čas na odplatu!
Pokračování příště
Deník Blondýnky 12.díl
23. září 2010 v 10:33 | gossipka
|
comixy s celebritami!
Je skoro léto, všechno rozkvetlo a probudilo se k životu, teda až na mě...
Po těch Vánocích jsem přibrala aspon 2 kila navíc, asi se picnu, měla bych stím už konečně něco začít dělat.
Je to hrůza do plavek už musim mít postavu uplně suprovou. To jsou ale myšlenky co? Musím se sama sobě opravdu někdy zasmát.
Po těch Vánocích jsem přibrala aspon 2 kila navíc, asi se picnu, měla bych stím už konečně něco začít dělat.
Je to hrůza do plavek už musim mít postavu uplně suprovou. To jsou ale myšlenky co? Musím se sama sobě opravdu někdy zasmát.
Ráno jsem měla perfektní telefonát. Hilary mě informovala o blížícím se poprázdninovém školním plesu, super nic lepšího, byla jsem prostě nadšená. To byla asi první pozitivní zpráva za celé ráno....
Uslyšela jsem bráchu, jak na mě přes celý barák řval, abych to už ukončila že si chce taky zavolat. Kdo má ty jeho blbý řeči furt poslouchat?! Naschvál jsem telefonát protáhla ještě o dalších 20 min a on už vyšiloval.
Páni dostala jsem takovou chuť na každoroční letní nákupy, položila telefon a utíkala za tátou a jeho kreditkou...
Páni dostala jsem takovou chuť na každoroční letní nákupy, položila telefon a utíkala za tátou a jeho kreditkou...
No abych řekla pravdu nikdy jsem se nenaučila klepat, takže jsme do ložnice vtrhla jako hurikána koukám a co nevidim, táta se lepil na mámu a hned jak mě viděl tak ze od ní odtrh tak rychle, že málem spadl z postele, pak začal dělat jakože se sní normálně baví...
,,Jejda co potřebuješ Michelle?": zeptala se máma.
,,No já jen... hmm, víš, myslela jsem že, když je dnes tak hezky tak by jsme mohly vyrazit na ty naše tradiční letní nákupy.": vykoktala jsem nadšeně...
,,No já jen... hmm, víš, myslela jsem že, když je dnes tak hezky tak by jsme mohly vyrazit na ty naše tradiční letní nákupy.": vykoktala jsem nadšeně...
,,No jedině když s tím táta bude souhlasit...": zamžourala na tátu svýma očkama...
,,ÁÁÁáááá, koukám že je čas na tradiční letní vysátí starého muže na kost!": prohlásil táta a ještě dodal: ,,A to nemluvím o svém kontu" : smál se táta...
Já jen zlehka pozorovala jeho úsměv a pak odezírala od úst :,,Tak dobře". Konečně, letní nákupy čekají.
Když jsme byly na odchodu viděla jsem Patricka, jak si nese nahoru velkou Pizzu. Nejraději bych mu jeden kus ukradla a aspon trochu se nadlábla, ale hned se mi vybavila ta dieta, kterou tak nesnášim, bože nejraději bych mu podkopla nohy a nebo přála, aby se s tím zadusil, ale nebudu zlá..=oDDD
V Krasohlídkově není moc dobrých obchodů, ale jeden jsem si oblíbila, dnes tu toho moc pěkného neměli, chodila jsem kolem regálů s věšáky a nějak si nemohla vybrat.
,,No znáte to, blondýna"..=oD...
,,No znáte to, blondýna"..=oD...
Něco mě zaujalo, něco ne, o mámu se v obchodě moc nehlásím, je jako dinosaurus vždycky do toho hrábne, trochu to pospřehází a něco zmuchlaného vytáhne... no hrůza.
U pokladny dnes byl nějaký kluk, vypadal jako další z klubu Laury, šprt. Sice ho neznám, ale teda hrůza a děs Jeho ofina mě zaujala, lezla mu nepříjemně do očí, skoro švidral, ale vypadalo to jako by mu to ani nevadilo, no šílenej nevkus.
Zaplatila jsem, samozřejmě, nejsem zlodějka...
Koukal na mě jako na anděla a když jsem se ho ptala kde jsou časopisy, jen ukázal prstem někam a zíral s otevřenou pusou, jako nějakej neandrtálec...
Koupila jsem si i bibli mého života, magazín Superstar Report, kdo s kým chodí, kdo, co a jak hraje a podobně, no kouzelný čtení, teda aspon pro holky. Pak jsem ještě chvíli slintala na nové mobily a opět seděla v autě na cestě domů.
A hlavně...
- Parfémy, na ty jsem málem zapoměla, nový vůně, no prostě senzační den...
Po příjezdu jsem hned běžela nahoru, vyzkoušet si něco nového, taky jsem neodolala a oblíkla si svoje nejoblíbenější oblečení, e sice už starší, ale pohodlný a prostě nej. Chtěla jsem zkusit jestli mi to ješte je, rozpustila jsem si vlasy a koukala o kolik mi od minulého roku narostly, myslím že ty culíky už vynechám.
Trochu jsem pózovala...
Když jsem sešla dolů viděla Patricka jak lítá a uklízí teda s malýma pauzama, táta a máma stáli kus od něj a o něčem si povídali a smáli se, tak jsem se taky připařila, abych se mohla taky zasmát, když je to na bráchův účet, tak ráda...
Táta si mámu pečlivě prohlížel a sbíral žmolky z její nové róby... To bylo obrazně řečeno abyjste věděli.
,,Co se děje tati?": ptala jsem se.
,, No našel jsem Patrickovu skrýš na žákovskou knížku a když jsem jí otevřel musel jsem se opravdu zasmát. Přibyla mu tam od té pitomé učitelky další úžasná poznámka...
,,Proboha, no čti": řekla máma.
No začnu od začátku:,,Na položenou otázku neodpověděl a dostal záchvat smíchu. Neustále se baví a odmítá mi říct, o čem. Byl přistižen v jídelně, jak se líbá se spolužačkou a ted ta nová jo, poslouchejte pozorně...Tahá spolužačky za mléčné vaky!"...
Já s mámou jsme vybuchly smíchy....
,, No našel jsem Patrickovu skrýš na žákovskou knížku a když jsem jí otevřel musel jsem se opravdu zasmát. Přibyla mu tam od té pitomé učitelky další úžasná poznámka...
,,Proboha, no čti": řekla máma.
No začnu od začátku:,,Na položenou otázku neodpověděl a dostal záchvat smíchu. Neustále se baví a odmítá mi říct, o čem. Byl přistižen v jídelně, jak se líbá se spolužačkou a ted ta nová jo, poslouchejte pozorně...Tahá spolužačky za mléčné vaky!"...
Já s mámou jsme vybuchly smíchy....
,,No myslím že tyhle blbý poznámky budu řešit asi jen podpisem":řekl.
,,O tom nemá smysl vůbec debatovat, Patrick je zkrátka Patrick..."
,,O tom nemá smysl vůbec debatovat, Patrick je zkrátka Patrick..."
,,Jo, to je rozumný řešení": dopověděla máma, to já už se válela po gauči.
Dlouho jsem tam však nebyla, musela jsem se jít podívat jak postupuje naše odplata, unavená jsem se doplazila do pokoje, zapla Pc a začla číst přeposlané e-maily mezi Patrickem a Laurou...
Ozvalo se ,, Ehmm, ehmmm" a za mnou stál Patrick....
,,A kruci" : zaznělo mi v hlavě..
,,A kruci" : zaznělo mi v hlavě..
...............Pokračování příště..............